Portál veřejné správy

vývěska vývěsek

Zákony, sbírky, věstníky. "Na chudý lid musí být přísnost.", jak říkávala moje babička.

Stará banka

Člen bankovní skupiny založené Friedrichem Wilhelmem Raiffeisenem někdy okolo 1862.

Bohužel jsem neměl moc na vybranou. Měl jsem kdysi peníze v tzv. eBance, nové, progresivní, plně internetové bance.
Cenil jsem si zabezpečení ( v té době nejlepší ), upřímnosti ( osobní bankéři používali úplně stejný systém jako klienti )
a systémového řešení, které umožňovalo klientům nemuset chodit na přepážku. VŮBEC.

Pak ale Raiffeisen ( oproti eBance gigant ) asimilovala moji banku ( My jsme Borgové.. ) a klienty udržela příslibem,
že na systému eBanky nic nezmění. Což byla SKORO pravda. Design klientského rozhraní internetového bankovnictví
se prakticky nezměnil ( a to ani k lepšímu ), zabezpečením si nejsem jistý - málo informací klientům ( zloději si to zjistí vždycky ),
upřímnost šla do kytek a na přepážku prostě budete muset, vždyť tam na vás čeká spousta hezkých a dobře placených lidí.

Ale abych jen nebrečel - vážně nevím o žádné jiné bance v ČR, která by na tom byla nějak líp, z mého pohledu na služby.

Městečko v údolí Berounky

..divá zvěř a lupiči, kteří přepadali při brodění řekou nic netušící pocestné a obírali je o veškerý majetek. Proto se začalo říkat, že Slavošov na řece Mži se proměnil v hrozný "beroun".

Toliko pověst.

V Berouně jsem se nenarodil, přiznám rovnou. Stěhoval jsem se nejprv do Prahy za prací a po cca roce bydlení na Velké Ohradě (fuj),
jsem hledal klidnější a příjemnější místo k životu i za cenu nějakého toho dojíždění.

Beroun se svým historickým náměstíčkem ( Husovo nám. ), malebným okolím ( sláva alespoň kopce, když už ne hory - Beskydy mi chybí ),
poklidnou atmosférou a nikam nespěchajícími lidmi, mě zcela okouzlil.
Ještě chvíli to trvalo, ale už tu bydlím, sice v nájmu, ale slušném.

Když jsem se jen tak mimochodem ptal kamaráda, který sbírá víceméně bulvární informace o kriminalitě, nehodách a jiném neřádstvu,
kdo z jeho kolegů má jako lokalitu na starosti Beroun, tak mi po chvilce přemýšlení odpověděl:
"Beroun? Beroun? - to nemá na starosti nikdo - tam se přece nic neděje."
V té chvíli jsem si uvědomil, jak příjemně mi to zní, pokud se mluví o místě, kde žijete zrovna vy sami.

Přijďte se podívat na hrnčířské trhy.